Epika srdce
Ludmila Kroužilová
Běžná cena: 160 Kč
Kupte u nás za: 130 Kč
Rok: 2025

Anotace:

Bilančně průřezová básnická kniha Epika srdce Ludmily Kroužilové má zvláštní poslání, byť její název poněkud klamavě naznačuje, že půjde o verše výslovně výpravného, v současném básnictví menšinového literárního druhu (verše autorčiny čtvrté vydané sbírky však lyričnosti nikterak nepostrádají): Mohla by do čtenářského povědomí navrátit básnířku, jež vlny české poezie počechrala ke konci šedesátých let pozoruhodným, myšlenkově vyzrálým debutem Žíznivý archanděl (1968), avšak několik let nato ji osud zavál do Bulharska, a tím mladá autorka do jisté míry ztratila bezprostřední kontakt se svým domácím publikem. Později ještě vydala sbírky Řeky tekou dál (1998) a Sůl v ranách (2004). Že se sama cítí být duchovně ukotvena ve dvou domovinách, čímž jsou její osobní poetické reflexe specificky podvojné, dvouvrstevné, naznačila v charakteristice své prostřední básnické knihy z roku 1998: „V mé sbírce se nikde nemluví o Bulharsku, ale Bulharsko je v ní přítomno. Viděli jste někdy, jak se vyšívají hedvábné košile? Hedvábí je tak hladké, má tak homogenní strukturu, že se vyšívat nedá. Proto, chceme-li s ním pracovat, na ně nejprve musíme nastehovat kanavu – a na ni vyšíváme. Potom kanavu nit po niti odstraníme – a máme vyšitou hedvábnou košili. Bulharsko je kanavou mnoha mých veršů, a ty proto plným právem patří i jemu.“

Doslovem Litanie, balady a chorály tepotů krve a duše (Několik slov na okraj básnického návratu Ludmily Kroužilové) autorčinu právě vydávanou čtvrtou sbírku doprovodil Marcel Černý.

Recenze: Ukázka:

Proč voda líbá pět prstů

Snad že jí bylo přiřčeno

s tokem řek chodit

a zadržena přísnou větví za oděv,

omylem a rozpačitě zůstávala

s nimi

Její slova však nebyla z této země

a také ona sama,

s aortami řek a prsty dnů,

nikoli

Čekání Maminčin pláč Umíráček slov Slíbila

Leč

když šla se svou aktovčičkou podél trati

k jejich deštivému domku,

řekl jí měsíc v aréně nebe

Pojď se mnou

Šla

večer stáda hvězd plavit do jezer

a proměny měsíce, předobraz jejích lásek,

s ní

Domácí učitel Nezvedené dítě Štěstí s navštívenkou dosud nikdo neviděl

Ona pak jednou

vzala do hrsti stříbroběhou vodu a uslyšela od ní

sbohem, polibek na pěti prstech

A viděla mršinu koně napříč

dychtěnému běhu

Proud ji obtékal, proud vody běžel dál

Tehdy

Vlak Jakási známá krajina Matka slyšela a neposlouchala

Muž v bílém ptal se jí, jak se jmenuje

Přivedla mu babičku a svého koně spolu se svým příběhem,

leč její slova nebyla z této země,

odmykal jim houslový klíč pláče

Ortel v receptu Klid Užívat Ušetřit nárazů Znamenalo to pomatená

Neškodný blázen na zpáteční cestě snažil se vysvětlit

Voda, vodička pomatená jediná dálku zná

nesedí jí na prameni žába

Hvězdy napadaly jí do úst,

bortily se,

zohaveny

trčely, trnuly do dne

Veselí v kupé Pomeranč Bonbóny Maminka jí v klíně ustýlala spát

Spát, a karavany vyrazily na svou bludnou pouť

a tratě zakmitaly nohama

a stromy zobjímaly klenbu nad hlavou

a mříže vězení rozpadly se na prach pod diamantem měsíce

Šla a mluvila k nim Nepoznávali ji

Tehdy, tehdy vlastně to začalo

Rozum šestileté na zápraží jsoucna

roušky snímal z tváře skutečnosti,

roušky maceší

Nám je dáno

kamínek bytí

v sobě zamknout a kolébat

Ale slova, slova z jiné země vybuchovala v ní gejzírem,

rozplašená stáda dusala půdu mstivě,

zůstavovala za sebou pustu,

kotouče prachu

Padla na dveře a bušila a vyčítala a tehdy uzřela rozštěp Země záchvěv v Mléčné dráze

Ticho

Za nějaký čas

s očima za pavučím vrásek

sháněla stáda ke skleněné zdi iluzí,

nechápajíc,

proč voda líbá pět prstů

Pomatená

Ž i v á