Básnířka, překladatelka, jazykovědkyně a vysokoškolská pedagožka Ludmila Kroužilová vystudovala v letech 1962–1969 obory bohemistika, rusistika a bulharistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1970–2016 žila trvale v Bulharsku a po mnoho let (1975–2004) vyučovala český jazyk na Sofijské univerzitě sv. Klimenta Ochridského. Následně se vrátila do své vlasti a usadila se v Praze. Odborný zájem věnovala především českému jazyku (je autorkou bulharských učebnic češtiny, spoluautorkou velkého česko-bulharského slovníku), překladatelství a česko-bulharským kulturním vztahům. Vydala celkem tři básnické sbírky: Žíznivý archanděl (1968), Řeky tekou dál (1998) a paralelní, zrcadlově uspořádaný česko-bulharský výbor s překlady Dimitra Stefanova Sůl v ranách (2004). Dětem je určena její kniha Dobré ráno, dobrou noc (2014). Do češtiny překládá bulharskou beletrii, dramatiku i poezii, z této oblasti tvorby lze např. jmenovat filosofický román Emilijana Staneva Legenda o Sibinovi (1977), básnickou antologii jejích překladů Most (1996), výbor z poezie Peja Javorova V bdění i ve snu (1997), rozsáhlou antologii moderní bulharské poezie Do příští trávy (2020; vyd. Petr Štengl) či výbor z expresionistických veršů a lyrických próz Gea Mileva Krutý prsten duše (2022).