Záznamy bdělých snů je hravá i dravá sbírka veršů či malebných básní v próze slezského básníka Davida Bátora, jež vznikla během posledních čtyř let. Jsou to živé záznamy – často o životě neživých věcí, možná dokonce i o lásce samé. Hra se slovy, to ano, ale žádné verbální žonglérství. Úspornost bývá v poesii považována za dobré literární chování, a tak je tomu i u Bátorovy zatím poslední sbírky. A navíc v ní čtenářům rozdává rady k nezaplacení. Třeba tato: Vlezte si třeba do tranzistorového / rádia v podobě mravence, až uvidíte / všechny ty obvody, tak vás z toho šlehne…

UKÁZKA

Okno sleduje kupé

v jediné minutě

jedoucího vlaku.

Tím oknem

vyskakují ven

kusy lýtek a kolen.

Je to okno

naložené v lihu

a sleduje mě.

Haló, pane! Co je tady?

Nádraží nebo vesnice?

Obojí! Zaduní dutý hlas.

Tím oknem se zapomíná,

ale také často vzpomíná

na cosi velmi důležitého.

Vypil jsem toho včera dost

a mé okno mě pozoruje

spícího v krvi slunce.