Román-reportáž s básnickými prvky o Evropské unii a mladých lidech.
Hlavní hrdina Ondřej absolvuje vysokou školu a ocitá se na pracovním úřadě.
Chmurná představa příliš jisté budoucnosti ho nutí k útěku – stane se dobrovolníkem Evropského domu ve francouzském Bordeaux. Společně s dalšími deseti rychlokvašenými „ambasadory“ má za úkol šířit evropské hodnoty, představovat svou zemi dětem ve školách, pomáhat při sportovních událostech včetně fotbalového Eura... V době, kdy propuká tzv. migrační krize.
Ondřej utíká před národem, před rodinou i před svou dívkou Andreou, paralyzován jakýmsi ohňostrojem, který ho trhá zevnitř na cáry.
Ukázka
„Prosím vás, pane kohout, vyjde zítra slunce, nebo nevyjde?“
„Chceš říct tajemství?“
„Ano, prosím.“
„Slunce září i celou noc. Vidí ho ale jenom umělci a zamilovaní.“
„Fujtajbl, zamilovaný... Ty vidí jenom jeden druhýho.“
„Jenomže v tom druhým vidí i něco víc. A právě to je jejich malé slunce, které našli zázračně až s nocí, kdy lehají v jeho teple. Slunce na nebesích jim bylo málo.“
„Já vím, že lehají. A furt sebou mrskají a vzdychaj. Šmíroval jsem jednou rodiče. No a ty druhý, umělci?“
„To jsou ti, co po setmění nezapomněli. Zdají se být sice temnější než stíny noci, ale to jen proto, že jsou Sluncem spálení až na kost. A smutnému světu svítá z jejich písní.“
„A vy dva jste milenci, nebo umělci?“
„My jsme ty stíny noci. Ona je milenka po rozchodu a já zas umělec bez talentu. Čekáme na zraněného přítele.“