pokřtíme 2 knihy:
knihu Jana Sterna: Bestie a orgie a mojí: Kurzy umíráné.
Zvu Vás všechny srdečně.

Láska už není, co nikdy nebyla
Filip Gűlsen
Běžná cena: 130 Kč
Kupte u nás za: 104 Kč
Rok: 2016

Anotace:

Filip Gűlsen píše krátká a úderná ironická dvoj- či čtyřverší s břitkou pointou. Sbírka "Láska už není, co nikdy nebyla" je jeho prvotinou. Je výpovědí o světě, který přináší jen zklamání: „Jeden čas od času podivnou myšlenku zahání: / prý kdysi první přišla láska a až pak zklamání…“ a v němž nemá smysl ani život, ani smrt: „I hloupá kostka má šest různých stran, / do věcí příštích rozličných bran. // Jen my máme to, co není nám libo: pitomou smrt, či pitomý život…“ A v básni „I cesta může být cíl“ autor konstatuje: „Tichý hlas z hlubin po nocích slýchám: / Život je cesta odnikud nikam…“

Recenze:

18.8. 2016
Můj život má jeden směr: dolů a dolů. / Jsem jenom vetřelcem u prostřených stolů… // Lépe už nebude, lépe už bylo. / Když ještě nežil jsem, to se tu žilo! Vrátil se snad z nějaké haličské končiny duch Františka Gellnera? Takhle se přece u nás už dávno neveršuje, místo veselého pesimismu se rovnou útočí v nejjemnějším případě vulgaritou. Filip Gülsen (1992) se nepředvádí básnickým ptydepe či očekávanými manýrami, ale zkouší to „obyčejným“ lakonickým dvoj- či čtyřverším a obsahem, o kterém nemusíte přemýšlet, co to vlastně má znamenat. Je také klidně možné, že Gülsen je pseudonymem nějakého praktikujícího básníka, unaveného broušením křišťálu. Nicméně tohle je poezie, řekl bych, přesně pro náš současný stav. Buddhovi žáci nad mou karmou blednou. / Tisíckrát zemřel jsem, zrozen jsa jednou… Jakub Šofar, Salon Práva, 18. srpna 2016

 

1. 8. 2016
http://www.prazskypatriot.cz/obavy-z-abby-smrt-i-nove-nejsprostsi-slovo-prinesl-do-prahy-provokater-s-tureckymi-koreny-glsenova-prvotina-objevem-leta/

21. 7. 2016
 http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3671749

 Česká literatura má nového Krchovského. (…) Není jediný, kdo se u nás kromě mistra J. H. Krchovského pokouší o neodekadentní notu, rozhodně však není pouhým epigonem svého vzoru. (…) Milostná deziluze tu tvoří ústřední téma. (…) Autorovi stačí dva, případně čtyři verše k vyjádření pocitu či sklenutí vtipné hříčky. Ona totiž neustále přetřásaná deprese, samota, smrt, i ta dobrovolná, tu funguje hlavně coby stavební prvek dekadentní hry, s níž je čtenář po pár stránkách srozuměn a na kterou se vysloveně těší, neboť nás precizní vázanou formou zavádí do hájemství černého humoru.

Jan Nejedlý, stanice Vltava, 21. 7. 2016