knihu Jana Sterna: Bestie a orgie a mojí: Kurzy umíráné.
Zvu Vás všechny srdečně.
21 pokojů s hysterickým záchvatem – to je název sice (sebe)ironizující, v něčem však přece jen bezděčně přiléhavý. Přiléhavý z toho důvodu, že autorka si skutečně libuje v motivech spjatých s vychýlenými stavy vědomí (horečka, sen, narkolepsie, spánek, epilepsie, probouzení), ironizující proto, že hysterických výlevů léčených grafomanií se čtenář naštěstí nedočká. Texty 21 pokojů se až na výjimky odehrávají v řádu snění (Salvador Dali nechal na svých obrazech vzplanout žirafy – Pavlína Vilertová vybízí čtenáře k tomu, aby nechal ve své fantazii rozhořet nejen žirafy, ale i les), proniknou-li však do aktuální reality, vždycky jde o střety ostré a kruté. Pavlína Vilertová tak – v tom nejlepším smyslu – pokračuje v odkazu svérázné uhrančivé moravské poetiky.
Ukázka:
Metro Siberia
metro siberia
jsou stěny příběhu
dráty v rozkroku
srst a zuby v tunelu
-běžel jsi rychle
ale našli tě-
metro siberia
jsou cákance krve
před obchodem s květinami
na botě dívky v brýlích
co říká
můj milý
je to tak
tak sovětské
metro siberia
jsou plastové klíčenky
s kýmkoli si zamaneš
se všemi kristy
staliny
a buddhy
/i s tebou kdybys chtěl/
metro siberia
ti proletí hlavou navždy
když padáš k zemi
s kulkou v hlavě
Latentní narkolepsie
Za dvojlistem novin
přes inzeráty na šoustání
pozoruji
pohyby mužů
u pelesti postele
polykají rybu
a zvrací bajonet
jen ti smutní
opalují si vlasy ohněm
a říkají
probuď se
Probuzení
(nikdy neodeslaný dopis Treplevovi)
Podal jsi tomu dítěti stovku
Snad na školu v Africe
Světluškám
Nebo jiným dětským kriplům
Podíval ses na mě
A já si tenkrát uvědomila
Že nejsilnější zášť k tobě cítím
Když jíš
Na světě není nic odpornějšího