Bezdomovectví je dnes žádané téma; knížka Michala Matouška však nejde tomuto
zájmu jednoznačně vstříc. Zdá se být spíš ojediněle upřímnou zpovědí
člověka, kterého život postavil tváří v tvář sociálnímu vyloučení v jeho
skutečných podobách a který s ním zápasí, jak umí.

Knížka otevírá otázky, odpovědi ponechává čtenářovi. Pohybuje se na pomezí
literatury a publicistiky; vypráví, částečně i shrnuje autorovy zkušenosti s
lidmi bez přístřeší. O sociální práci říká: "Je vyčerpávající, špinavá,
zajímavá, často bezvýsledná, někdy nebezpečná a inspirující." - Autor se
nestylizuje do role apoštola milosrdenství ani nemá ambice spasit
blahoslavené chudé. Ode dna je inteligentní, vtipné, stylisticky suverénně
podané zamyšlení nad chudobou, která má vždy nějaké konkrétní příčiny, vždy
nějaké konkrétní podoby, nikdo proti ní není zcela imunní a společnost si s
ní přes všechna sebevědomá prohlášení neví rady.