pokřtíme 2 knihy:
knihu Jana Sterna: Bestie a orgie a mojí: Kurzy umíráné.
Zvu Vás všechny srdečně.

Napíšu Pavle
Miroslav Pech
Běžná cena: 160 Kč
Kupte u nás za: 128 Kč
Rok: 2013

Anotace:

Dívka pronásledovaná komplexy ze svých mohutných ňader a jejich mužských pronásledovatelů, její kolega z nákupního centra - sekuriťák, který se pozoruhodně originálním způsobem vzbouří proti aseptickému lajfstajlu, jejž mu vnucuje dobový establishment, poněkud rozpačitý homosexuál a jeho  náhodný partner – alfa samec gay komunity, parta mladíků usilovně naplňujících Úžasnou Životní Výzvu dotáhnout to jednou až na plně seberealizovaného losera, mladý muž nemuž v pavučině zjitřeného Já, blábolivě pranýřující figurky z mikrosvěta, v němž  beznadějně uvízl...  to jsou jen někteří z „hrdinů“ dvojice próz, jejichž talentovaný sedmadvacetiletý autor už nepociťuje potřebu konjunkturalisticky se vyrovnávat se stíny minulostí, ale s přímočarou otevřeností, bez uhýbavých verbálních obezliček sype nahořkle ironickou sůl do ran přítomnosti, aby vnímavé ucho zaslechlo i jejich křik.

Recenze:

https://scontent-a.xx.fbcdn.net/hphotos-frc1/t1.0-9/1912161_1452484174986969_971821682_n.jpg

http://www.vaseliteratura.cz/recenze/pro-dospele/3916-napisu-pavle.html

Ukázka:

Je 22:00. Píše Pavla. Nechápe, proč jí píšu o ňákým španělským učiteli, když žádnýho nezná. Dyť už do školy nechodim, píše mi. Si hnusák, Mariáne. Ještě jednou mi napíšeš a přísahám, že to oznámim příslušnejm orgánům. Pavla si myslí, že mě tim zastraší.

            Servírka se ptá, jestli dám ještě pivo a já kejvnu. Dám si rád pivo, říkám. Servírka se usměje a odnese prázdnej půllitr. Je jak moje máma. Jenže máma nenosí prázdný půllitry, ale prázdný talíře od oběda. Chudák máma. Je chudák, protože se jí doma válí můj ignoranckej táta a s ničim jí nepomůže. Nechává jí kolem sebe běhat a odnášet svoje zasviněný talíře, a přitom nehne prstem. A mně říká, že sem zmetek a přídu jenom, když něco potřebuju. Táta měl taky jednou delírko, podobný tomu, co má Pavla a její táta. Řek mámě, že nechápe, co je jeho syn zač. Řek, že jeho syn má divnou držku. Prohlížel se prej v zrcadle a zjistil, že on takovou držku nemá.

„Ale máš,“ řekla mu máma.

„Ne nemám. Takovou držku nemám.“

„Na co teďka narážíš?“ zeptala se máma.

            Táta byl chvíli zticha a pak řek, že na nic nenaráží, jen mu příde, že jeho syn má divnou držku.

„Ty máš taky divnou držku,“ řekla mu máma.

            Poslouchal sem je z pokoje. Jejich hlasy bylo slyšet z obejváku. Táta tam koukal na zprávy a mlaskal. Jed zrovna večeři. Měl už druhej chod a máma čekala, až bude moct odnýst jeho zasviněnej talíř. Měl sem v pokoji zrcadlo. Šel sem k němu a kouk se do něj. Nezdálo se mi, že bych měl divnou držku. Leda, že by táta myslel jinýho syna. Ale to pochybuju. Táta určitě jinýho syna neměl. Táta viděl v zrcadle svojí divnou držku a nechtěl v tom bejt sám, tak o mně začal vykládat, že i já mám divnou držku. Šel sem zas ke dveřím a poslouchal tátu s mámou.

„A já mám taky divnou držku?“ zeptala se máma a táta se na ní překvapeně podíval a prohlížel si jí. Máma vykulila oči a podívala se na tátu způsobem: to si snad děláš srandu. Vim to, protože už sem je neposlouchal ze svýho pokoje, ale koukal na ně z chodby, takže sem měl dobrej výhled. Byl sem tenkrát malej, takže mě nemohli vidět.

„Tak teď si mě nasral,“ řekla máma, ale zas tak nasraná asi nebyla, protože hned potom, co táta domlaskal svoje uměle vyšlechtěný kuře s nedovařenejma bramborama, máma vstala a odnesla jeho zasviněnej talíř. Ten večer už podruhý.

            Ta hezká servírka musí celej večer lítat sem a tam a odnášet prázdný půllitry a panáky. Ještě, že sem tu já, protože na mě se dycky usměje, což znamená, že se jí líbim. Ale nelíbilo se mi, jak koukala na mojí hlavu. Doufám, že si nemyslí, že sem neonacista, protože to by mě fakt mrzelo. Nejsem neonacista. Neonacisti sou roboti, co jen choděj, hulákaj nesmysly a zvedaj ruku na povel. Chovaj bojový psí plemena a myslej si kůli tomu, kdoví co nejsou. Neni dobrý si s neonacistama něco začínat.

 

Je 22:30. Pavle sem zatim nenapsal. Očividně má delírko a neví, co mluví. Když člověk trpí podobnejma delírkama, co Pavla, tak přes esemesky s nim nic nepořídíte. Nijak mu nepomůžete. To před váma musí stát a ještě lepší je, když sedí.

            Pamatuju se na jeden výlet, co sme podnikli já, Pavla a pár jejích kamarádů. Táta jednoho z kluků vlastnil rybník a toho kluka, myslim, že se menoval Jindra, tak Jindru napadlo, že by bylo dobrý tam uspořádat párty. Ňák se to tenkrát dohodlo. Já do toho nezasahoval. Čekal sem, až to vymyslej, a pak sem se přizpůsobil. Nechtělo se mi ňák jim zasahovat do jejich plánů, protože oni nebyli zrovna moc chytrý a je dost možný, že by mě nepochopili. Párty se dohodla. Už nevim, co to bylo za den, ale bylo léto. Pavly kamarádi nás k rybníku přivezli autem. Pavla vzala stan a spacáky. Pavla mi řekla, ať postavim stan. Řek sem jí, že si nejsem moc jistej, jestli je to pro mě vhodná práce.

„Fakt chceš, abych stavěl stan, Pavlo?“

„Tak já myslela, že zatim postavíš stan a já se kouknu do lesa po ňákých jahodách.“

„Aha. Takže já tu budu stavět stan a ty budeš mezitim courat po lese. To se ti zdá normání, Pavlo?“

            Pavla řekla, že teď už se jí to teda normání nezdá a začla stavět stan. Já šel zatim na obchůzku kolem rybníka. Na jednom místě bylo hodně rákosí a bahna. Páchlo to tam stolicí a mě napadlo, že to místo možná slouží jako toaleta, tak sem se tam vyprázdnil. Neměl sem u sebe nic na utření. Musel sem popojít, a při tom si držet kalhoty, abych je neválel v blátě, kousek k vodě a tam sem se vymyl. Bylo to hezký místo. Rybník a kolem něj les. Byl tam klid. Večer někdo rozdělal oheň a kluci vyndali z kufru auta prase a začli ho opejkat. Někdo řek, myslim, že to byla holka, že to prase bude upečený možná tak druhej den ráno a postupem večera se její slova ukázaly jako dost pravděpodobný. Ty kluci byli normání usmrkanci. Ani nevěděli, kdy se má dát píct prase. Zajmalo mě tenkrát, kdo tam s tim prasetem bude čekat až do rána, protože kolem devátý večer už byli všichni dost nalámaný a v deset žvanili nesmysly. Kluci si hráli na frajery, ale neměli na to. Byli to hrozný usmrkanci, co si navzájem předváděli svý bicepsy a závodili, kdo dřív vypije lahváče. Bylo mi jasný, že tendle večer nemůže dopadnout dobře. Kolem Pavly se furt motal jeden z usmrkanců. Předváděl se a ukazoval jí lýtkovej sval. Pavla vypadala, že jí jeho sval zajmá. Pak k nim přišla holka a i ona mu pochválila lýtkovej sval. Nenápadně sem si vyhrnul nohavici u kalhot a kouk se na nohu. Musel sem uznat, že jeho sval je věčí.

            Párty pokračovala, prase bylo pořád syrový, ale většina lidí už se motala kolem ohně a některý dokonce někam zmizeli. Pamatuju se, že Jindra každýmu říkal, ať nikam nejezděj autama, protože sou vožralý a mohli by se zabít.

„Sám seš vožralej,“ řek jeden usmrkanec.

„Myslim to vážně. Fakt. Nechci žádnej průser.“

            Slyšel sem Pavlin smích, ale Pavlu nikde neviděl. Došlo mi, že bude někde s tim usmrkancem, co jí ukazoval lýtkovej sval. Ale slyšel sem jenom smích. Světlo bylo jen kolem ohně, jinak všude tma. Pak sem si všim jedný holky. Šla do lesa a vypadala, že jí neni dobře. Napadlo mě, že možná bude potřebovat mojí pomoc, tak sem se zvednul a šel za ní. V tý tmě sem toho mezi stromama moc neviděl, ale její silueta byla pořád celkem zřetelná. Šel sem za tou siluetou. Potom sem viděl, jak si ta holka rozepíná kalhoty a sedá si na bobek. Neměla tlustý stehna. Naopak. Její stehna vypadaly lákavě. Počkal sem, až se znova postaví a pak sem k ní přiskočil a zezadu jí šáhnul na vagínu. Měla jí vyholenou. Bohužel začala křičet. Ječela jak zvíře, a tak sem pustil její vyholenou vagínu a utíkal sem zpátky k ohni. Holka pak u ohně vykládala, co se jí stalo. Byla hrozně vyplašená a tim párty v podstatě skončila, protože pak začli všichni řešit, kdo jí to vlastně udělal, kdo jí šáhnul na vyholenou vagínu. Něco sem řek. Nepřipadalo mi to moc důležitý a už sem to zapomněl, jenže těm usmrkancům to naopak přišlo hodně důležitý a začli mě napadat a bejvali by mě tam zabili, kdyby je ode mě Pavla neodtrhla a neřekla jim, ať mně to nechaj vysvětlit. Řek sem jim, že se omlouvám. Uznal sem, že bude lepší se omluvit, protože ty usmrkanci vypadali, že by mě nejrači zabili. Musel sem jim říct, že sem si tu holku splet s Pavlou, sledoval jí do lesa a pak sem se dotknul její vagíny, protože sem s ní chtěl souložit. Zdálo se, že mi uvěřili. Pár se jich začlo smát, ale ta holka, který sem šáhnul na vyholenou vagínu, tak ta se nesmála. A Pavla se taky nesmála.

Tenkrát sem v podstatě přestal s pitím. Druhej den sem byl ze svýho činu dost vyděšenej. Byl sem vyděšenej z toho, co dokážu udělat, když sem opilej. Za tou holkou sem šel, protože sem s ní chtěl souložit. Vůbec sem nepomyslel na kondom. A to mě vyděsilo, protože já pokaždý myslim na kondom, když chci souložit, ale tu noc sem to úplně pustil z hlavy. Mohlo se stát opravdový neštěstí. Nepochybuju o tom, že ty usmrkanci souložili se svejma holkama bez kondomů. Bylo to tam zamořený AJCEM. A já se moh nakazit.