knihu Jana Sterna: Bestie a orgie a mojí: Kurzy umíráné.
Zvu Vás všechny srdečně.
Pohřebiště pecek je výborem z nejnovějších textů českobudějovické básnířky Kateřiny Bolechové. Její básně nejsou – a nikdy nebyly – zařaditelné do kategorie tradičně chápané ženské lyriky; exaltovanost a okázalost je jim cizí. Přestože i v Pohřebišti pecek najdeme několik textů prozrazujících až dívčí křehkost a snad i naivitu (b. Jsou věci, kterým nerozumím), jádro sbírky tvoří spíše básně bezohledně přímočaré a surové. Většina z nich má podobu osobní zpovědi nebo (zaslechnutého) mikropříběhu (b. Vojenský polobotky) – obojí přitom získává na nekonvenčnosti především díky autorčině talentu ironicky glosovat (nejen akutální dění, tak jako například v Básni ve vaječné krizi) a s nadhledem nazírat na vlastní život i psaní.
bude doplněno
Ukázka:
* * *
Připomněl mi otce
s bekovkou na hlavě
na kole
zašlápnutý ve vlastním osudu
s myšlenkou
že ostatní jsou jen
kolemjdoucí
* * *
Muži sázejí zerav
oko jeřábu
revmatické prsty
v padankách
ani nemrkneš
NAD VÍNEM Z CHILE
– Můj otec byl buran –
řekl
lokla jsem si vína z Chile
A co můj otec?
Pere prádlo zvonem
a vypráví o fantastických
bělících schopnostech
aprílového slunce...
MIMO DĚJ
Žabky na nohou
mlaskají jako kdysi
V zahradě otec
ve starých plavkách
Stejné místo
a přece jinde
* * *
– Měli byste jít do kostela
pomodlit se – řekl
On se modlil celé odpoledne
dovnitř se křižoval
tekutým ze chmele
OTČE
Otče můj
jenž stojíš tu v předsíni
jako bys nedospěl
v pruhatém pyžamovém kabátku
kluk z děcáku
co vyhlíží potenciální matku
když odcházím vlhkým schodištěm
Otče můj
kašlu ti na království
Přijď...
MATKO
Matko má
jež sedíš tu
v županu kytkovaném
s touhou
co byla visutou hrazdou
veletoč utržený
do zasutých zahrad
s křečemi v nohou
hledáš vůni
dávno spadaných jablek