pokřtíme 2 knihy:
knihu Jana Sterna: Bestie a orgie a mojí: Kurzy umíráné.
Zvu Vás všechny srdečně.

Modus bibendi
Max Ščur
Běžná cena: 115 Kč
Kupte u nás za: 92 Kč
Rok: 2012

Anotace:

Max Ščur je běloruský básník, který již patnáct let žije v České republice. Ve vlasti mu vyšlo několik básnických sbírek i prozaických knih. Po uveřejnění divadelní hry, která se kriticky vyjadřovala k Lukašenkovu diktátorskému režimu, byl donucen emigrovat. Těmito souřadnicemi – emigrací, hledáním "druhého domova", ale i ozvuky dřívějšího života ve vlasti – je určena i většina básní první Ščurovy sbírky převedené do češtiny. Rozsah Modu bibendi je však nakonec mnohem širší, a jeho nedílnou součást tak (vedle textů reflexivních) tvoří i básně charakteristické nadhledem až lehkovážností (b. Běloruský slečnám) nebo básně angažované, vznikající z přirozené potřeby komenovat dění ve vlasti.

Recenze:

Ukázky:

* * *

V této zemi žádný zločin nemůže být promlčený,

jelikož čas se tady zastavil – tady

sotva uvidíš v dálce světlo, hned

za tebou kráčí tvůj stín jako tajný –

děti v týhle zemi si představují slunce

jako pavouka, co tká sítnici oka,

a obviněný umučený nespavostí

v přítomnosti svědků identifikuje sám sebe v zrcadle.

Zde má pravdu ten, kdo má vysílačku –

v té hučí chycená do krabičky štěnice.

Zde místní buranský Zeus

nahradil sám sebou olympský výbor,

aby se mohl podívat na svět skrze hledáček

prozatím ještě sportovní pistole. V jeho loutkářských rukou

bezstarostně tančí svatá Trojice i s předměstím

stejného jména – trojjediná moc

je neochvějná jako ta hrobka na náměstí,

která připomíná černobylský sarkofág –

je schválně navržena tak,

aby pojala mrtvoly celého národa.

Vítr, který sem přinesl jedovatý pyl

spolu s přenesenými významy, zametá náměstí.

Pokud se tady narodí Boží syn, bude to debil.

Pokud tady někdo bude slavný, bude to šašek.

Odevzdejme tedy ubohé ubožákovi. Zde

nedokážeš projít uchem jehly, a čert to vem.

Za chvíli zmizí hvězdy, ty puberťákovy beďáry,

a začne život za zvuků státní hymny.

 

 

* * *

V květnu Brest připomíná trišinský hřbitov

beze slavných jmen a bezejmenných hrdinů

Shoda jmen se nevyhnutelně vnímá jako příbuzenství

pod vrstvou listí a nánosem prachu zapomnění

Styčný bod řecko-římského zápasu

mezi nápisy na náhrobcích, hvězdný průstřel namísto srdce

Není radostné zde umřít, být pohřben, ani zaživa

proto poezie je zde uměním naplánovat si pohřeb

složit svůj epitaf a nekrolog

Není to ujetý?

Můžete si vybrat jen žánr a jazyk

Přelezení zdi rovná se sebevraždě

Chápu tu chuť rouhat se

chlastat, šukat mezi hroby, inu, vykonávat potřeby

hledat práci vrátného či hrobníka

rozdávat květiny ukradené z cizích hrobů

těm, co právě dorazili

vítat je citáty jako „Lasciate omnia speranza“

prodávat po hrstech půdu

ze všech koutů světa

provádět návštěvníky po neviditelných stezkách

Jediné, o čem zde nemají ponětí

je nesmrtelnost

 

 

 

Básník šlape chodník

Soukromé září: vítr, slunce, středa,

povinné hygienické úkony, sirény,

vyvážejí smetí, zavážejí zboží

(dají se snadno splést, jako básník s bezďákem),

bezpočet minských známých: učitelka z univerzity,

kamarádka (dneska zasloužilá mamina),

otcovi kolegové ve žlutých helmách

stavbařů (objekt mé dětské závisti)

a na kilometry kolem

žádná kavárna. (Básník se cítí

jako ryba ve vodě v rybníku kavárenské zahrádky,

kde chovají snoby a káva chutná po plísni.)

Odstraněná písmena na jedné z budov

zanechala po sobě něco na způsob Braillova písma,

které vždy básníkovi připomínalo domino.

Pomalu, výlohu po výloze, záběr po záběru,

přetáčí ulici s titulky

čerstvě vydaných knih.

Jak vyrostla přes noc televizní věž!

Tady ještě používají telefonní budky!

Spousta žen se spoustou volného času!

Pojďme se seznámit: jsem básník a šlapu chodník,

tady jsou okna, za nimiž zněl můj hlas,

tady jsou jiná, za nimiž mi před desetiletím

někdo umožnil stát se součástí

zdejší krajiny. Zde jsem točil,

tady vytočili mne. V několika knihkupectvích

tohoto města je několik mých textů,

na několika adresách je několik známých,

ale to vše je nezajímavé. Je načase vydrápat sen

z očí, chytit prsty kořen nosu,

jako bys natahoval luk, a vystřelit

sobě do ksichtu řecký oheň skutečného světa.