pokřtíme 2 knihy:
knihu Jana Sterna: Bestie a orgie a mojí: Kurzy umíráné.
Zvu Vás všechny srdečně.

Násilí bez předsudků
Jan Těsnohlídek
Běžná cena: ROZEBRÁNO
Kupte u nás za: ROZEBRÁNO
Rok: 2009

Anotace: Prvotina Jana Těsnohlídka ml. je básnicky ambiciózní projekt. Expanzivní styl psaní v nejlepších chvílích střídá fotograficky zachycený okamžik příkré meditace. Kritika spatřuje ve sbírce možnou generační zpověď (K. Piorecký, Tvar 14/09), ale také poezii, která se knižně vydávat neměla, manipuluje a její autor „kecá" (O. Hanus, tamtéž). Jan Těsnohlídek ovšem v žádném případě nepředkládá pouze lyrizující žvást. Texty jsou určeny pro inteligentní publikum spíše než pro úzce orientovaný poetariát. Sbírka násilí bez předsudků je druhé samostatné vydání. První, které vyšlo jako příloha časopisu Psí víno 48/2009, je rozebráno.




Recenze:

Jsem ten, co ožere z dortu marcipánový kytky– Tomáš ČADA

(převzato z literárně kulturního časopisu H_aluze

http://www.h-aluze.cz/2009/12/11/jsem-ten-co-ozere-z-dortu-marcipanovy-kytky/)

 

Název recenze, shodující se s jedním z veršů básně Blonďatý tulipány, poměrně přesně vystihuje většinovou poetiku sbírky Násilí bez předsudků Jana Těsnohlídka mladšího. Proč? Tuto otázku v průběhu snad zodpovíme. Nejdříve si dovolím odbočku. Malý příběh o tom, jak jsem se ke sbírce, jež vyšla jako první kniha v nakladatelství Petr Štengl, dostal.

S Petrem Štenglem, šéfredaktorem Psího vína, jsem se seznámil na jedné akci, jež se uskutečnila kdesi na Bukovině. Příjemný pán se zajímavými názory, navíc nakloněný mladým autorům, a to i těm naprostým začátečníkům. Jeho redakční spolupracovníci pro mne v té chvíli představovali jen jména na papíře, a tak se není čemu divit, že Jan Těsnohlídek ml. byl mi, na své pozici zástupce šéfredaktora, osobou dosti neidentifikovatelnou. Usoudil jsem však. Jan a Petr si budou podobní. Jistě alespoň věkem. Jaké pak bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že Honza je nejen autorem teprve debutujícím, ale navíc je ještě o něco mladší než já? Když jsem jej spatřil poprvé, jeho přivítání: „Mrdal bych tu všechno. Úsměv,“ mne pouze utvrdilo v mé mýlce.

Netrvalo dlouho, slovo dalo slovo a zašli jsme na pivo. Honza je člověk s nezměrnou osobitostí i egem, a tak se člověk v jeho přítomnosti smrskává do nepatrného nic. Po jistých alkoholových zkušenostech s mladým básníkem jsem zatoužil poznat i ty jeho básně. Naštěstí se Honza mé nabídce na recenzování Násilí bez předsudků nebránil, a tak se mi kniha v brzké době ocitla před natěšenými zraky.

Teď se jen vypořádám s tím, že píši recenzi na knihu svého kamaráda a pro jistotu vám to rovnou oznámím. Aby bylo jasno!

Dost však bylo příběhu všedního, osobního a do slušné recenze nepatřícího. Jaká je poezie výstředního autora, jenž si v reálném životě nevidí pořádně do úst ani do činů? Jaký bude ten obří výron jeho ega? Žádný! Sebeukájení se nekoná. Naštěstí. Máme tu čest s poezií citlivou, melancholickou, posmutnělou, v jistých okamžicích přenádherně silnou. Přesto se autorův naturel do veršů promítl a nějaká ta slovní exhibice se tu najde, a na kráse pravda nepřidá.

Těsnohlídek osciluje mezi tématy, která jsou pro něj až příliš vzdálena, neboť se snaží vypovídat za lidi daleko starší a zkušenější – alespoň věkově a životně, ovšem není schopen vyprostit se ze svého vlastního já. Taková je třeba Píseň špatnýho manžela či báseň Sereme si na hlavy. A mezi tématy, které jsou náležitě postpubertální a na jejich často zbytečně rozvleklé veršíky, se dají lapat krásnoočky se splínem na duši. Taková je Mladá čínská básnířka v Oslo.

A teď to vyznívá trochu podivně. Vždyť před pár řádky výše píši o přenádherně silné poezii. Však mějte se mnou chvíli strpení, vše náležitě vysvětlím. Při hodnocení Honzovy poezie jsem použil slova osciluje, to znamená ne buď jedno, tedy přemoudřelé, nebo druhé, tedy postpubertální, ale i něco mezi! Něco co ze sebe básník netlačí proto, aby byl zajímavý a obdivovaný za svůj nadoblačný přehled či za svou citlivou a otevřenou duši, co z básníka skane na papír a v básníkově podobě se na papíře zhmotní. Co by se dalo nazvat RYZÍ PRAVDOU. A tato pravda je v Těsnohlídkových verších obsažena. Nemusí se jednat o nic moc objevného, stačí jen letmý zákmit lidskosti. Ta však je podána bez krásy, bez zbytečných cinkrlátek. Natvrdo. Jazykem ostrým jak břitva. Jazykem, který se nebojí vulgarit. Jazykem Jana Těsohlídka.

V tuto chvíli se dostáváme k onomu ujídání kytek z dortů. Těsnohlídkova poezie je totiž krutě něžná. Působí trochu jako když si pořídíte koťátko, které veškerou svou láskou uhladíte k smrti. Vždyť každej to má v sobě/ teploučký dlaně/ co dokážou mrzačit! Jak verši Jiřího Brože vstupujeme vstříc veškerému násilí bez předsudků.

První báseň sbírky, a to rovnou Ta největší báseň, je nejen příjemným sebeironizujícím úvodem – autor nezapře smysl pro humor – ale i velmi umně vystavěným a zručně vypointovaným kouskem. Vždyť Honza celou dobu všedně – až na jedno zbytečně lyrizující vybočení ve verši zelenání se trávy a – a naprosto civilně popisuje skutečnost, jež by mohla být tou největší básní jen// jak to napsat?

I závěr sbírky je ironický. Všechny kýče podzimu se na třech drobounkých řádcích s úšklebkem vyrovnávají s problémem zbytečné sladkobolnosti některých předcházejících kousků. Autor si tedy vady na kráse své sbírky uvědomuje a umí si z těchto vad vystřelit. A to není vše.

V knize se totiž, teď si dovolím básníka ocitovat, vyskytují skutečné pecky. Za ty největší považuji Chodníky plný mrtvejch ptáků, kde se autor popral viditelně s něčím, co zná, co odpovídá jeho věku i zkušenostem. Báseň neoplývá ani zbytečnými gesty, ani zbytečnými slovy. Je jakousi reflexí chápání vztahu. Že už tu bylo podobné téma několikrát? Že je láska v poezii ohraná? Nevadí. Těsnohlídek se se svou zkušeností popral originálně a s grácií. Dále je tu Pohlednice z Osvětimi. Jasná ukázka toho, jak se mladý člověk, který zná druhou světovou takříkajíc z vlaku, může vyrovnat s problémy této zbytečné a hrůzyplné události. Vypíchnout musím i Vázu na tmu a báseň Mamky, neboť hovoří o problémech, který my kluci co/ choděj do školy/ze školy máme, známe a musíme se s nimi nějakým svým vlastním způsobem porvat.

A to by asi bylo vše. Jan Těsnohlídek překvapil. Dokázal zkrotit sám sebe a napsat řadu veršů, jež se nejen pěkně čtou, ale zároveň jsou opravdové a vůbec bych se nebál říci, že kvalitní. Je faktem, a již jsem to zmínil, že se básně leckdy rozmělní autorovou neochotou škrtat. Je faktem, že se najde pár textů takříkajíc na efekt, pár textů až moc vidoucích, ale odpusťme to mladému básníkovi. Vždyť Násilí bez předsudků je sbírka juvenilní. Pokud Jan Těsnohlídek u poezie zůstane, je tu naděje na vznik básní, jež si bez předsudků budou brát na paškál lidský život, ale násilí na poezii se v nich nedobereme.

 

UKÁZKA:

sereme si na hlavy

 

» i.

narodili jsme se moc brzo –

ještě nikdo neudělal tlustou čáru

za dvacátym stoletím

ještě nikdo neřek že

             to všechno bylo jen tak/jen jako –

narodili jsme se moc brzo

rodičům co dostávali bonbóny od pánů který

nosili kříže

polámaný kříže

hvězdy a

hvězdy s pruhama –

rodičům který moc demonstrovali a

napsali moc moc básní aby zjistili že

to všechno bylo zbytečný a

prej jsme mladý na pochopení

k čemu byly

           srpy & kladiva –

jo – byly mi teprv dva když tanky odjely

někam pryč strašit jiný děti a

demokracie dala slávu

            pouliční tvorbě

podvodníky se skořápkama na každej roh a

americký filmy  -  -

 

» ii.

narodili jsme se moc brzo – zbrkle vyspělý

kluci co vyjdou učňák a celej život za sebou

ideály o rodině docela z ruky když

hádky & rozvody/chlastání & chlastání

vydělávaj dost na to aby mohli

každej tejden šukat jinou holku

mít kocovinu a přes tejden ňákou tu práci –

jednou se jedna z těch holek vrátí a

tak si řeknou že už bylo dost

blbnutí že

už jsou dospělý a

naučej se mít se rádi a i ty děti ale

za pár let si pověděj všechno povídání a tak

rozvody & chlastání –

další generace

            ideály v prdeli

 

» iii.

narodili

jsme se moc brzo a

podél silnic 37 a 34

rostou z listí holky který nemaj talent

bohatýho tatínka ani

přemrštěný sebevědomí a tak aspoň

roztáhnou nohy

kdo by

neodolal –

jsme unavený

z hledání tý zaručeně-opravdový-lásky a

tak radši dlaně na oči a

nikdo nic nevidí – prý

pro zdi z paneláků

pro reklamy na auta

pro dětský porno

pro

to

že jsme rozvojový –

penisy

penisy a

důležitý rozhodnutí

sebevraždy

čajovny

hodinový hotely

spoření & výhodný úvěry –

státy

města

s p o l e č e n s t v í

války někde v prdeli

spoustu umírání

            v televizi

            v novinách

            v knížkách a

jak moc je to jiný když

devatenáctiletej kluk leží mezi kolejema a

tři pánové v oblečení se svítivejma pruhama

s černym pytlem 12 pražců daleko

jak

            moc

                        je

                                   to

j i n ý

pro děti co rostou u silnic 37 a 34 z listí

krucemburský náměstí

kostely a

kostely

sluchátka do uší

armáda kluků ve vytahanejch svetrech

            svět nespasí

 

» iv.

křesťanství

fašismus

demokracie

komunismus a

zase křesťanství – asi

je to  l i d s k ý  že

každá nová generace chce změny

           s ní spojený –

postavěj

použijou

odsouděj

vystavěj a

zbořej se větší

koncentrační tábory

narodí

se jinejch šest milionů jmen

s hvězdama se šesti špičkama na

            zavinovačkách a

50 milionů jinejch kluků & holek

se nenarodí

každym rokem

na interrupci –

jsem pro a

kdo je proti

ať lže že

se modlí denně víckrát za nedonošený děti

než za ty donošený

že se modlí denně víckrát za děvky než

za svý rodiče nebo že

se modlí víc za svý rodiče než

za svý děti -

asi – je to lidský že

za sto let naše vnoučata

budou běhat po světě se svastikama a

ptát se jinejch

jestli jsou věřící

jako se dneska ptaj křesťani

na potkání –

 

» v.

narodili

jsme se moc brzo – dneska se ještě nic nezmění

spoustu mrzení nad tim jak se všichni snažej a

jak nikdo

n e p o z a b í j í  pozlacený ježíše na

betonovejch křížích

podél cesty domů

podél lidí doma a každej se toho bojí –

minulosti a

stejně dělá stejný chyby

ulice jsou

plný lidí který by mohli bejt

             skvělý páry založit rodiny

šťastný a spokojený

od rána do noci + přes noc taky

ulice jsou plný lidí který

             by mohli bejt napořád spolu

na první pohled a

nejsou

pro samý modlení

k bankomatům k číslům & převodům –

pro značkový džíny milujem holky

který milujou jiný kluky který

nemilujou je –

každej potřebuje víc peněz

než může mít ale

pořád je tady šance že

za pár let přece jen a když ne tak

r e i n k a r n a c e  a jiný pitomosti –

chlastání & chlastání

děláme si to jednodušší

tajně přesvědčený o svý výjimečnosti

na ulicích 37 a 34 který

jsou lemovaný klukama co

             s chutí někoho zmlátěj

protože je jinej –

klukama co

             s chutí někoho zmlátěj

aby byli jiný

 

» vi.

jsme smutný & unavený

milióny názorů a všechny cizí

všechny už dávno vymyšlený/použitý a

zahozený

sereme si na hlavy ve věření

že ty co si nasadili trnovou korunu

jako druhý/třetí

že ty co si stoupli za mikrofon

po hitlerovi a

houfy co zvedaly ruce/křičely a

vlastně jim bylo fuk kdo nahoře stojí

že ty všichni nebyli trapný

že ty všichni nebyli

že nejsme trapný

sereme si na hlavy v doufání že

           jsme  o r i g i n á l n í  a když ne

 

že se to nepozná