Skladbou Dominika Melichara se dostáváme do jiného světa. Je to svět jazyka, jeho rytmu, repeticí. Básník pracuje se slovy jako s oštěpy, jejich zvučnost létá okolo uší. Za každým slovním spojením je konkrétní obraz, který se dere do mysli. Skladba je imaginativní i meditativní, naplněná obrazy i úvahami. Antický mýtus, který je zde použit jako střed i rám, nám může sloužit jako opěrný bod pro čtení naší vlastní současnosti. Je ještě v tomto světě místo pro Orfea? A co znamená život?
Václav Maxmilián pro H7O (https://www.h7o.cz/…har)
Orfee,
(ukázka)
osiřelo dítě
o půl druhém létě
když už rozum bralo
na matku se ptalo přežrané
nebe konečně prasklo hladové nebe díra na zem
se snášejí zdehtované mršiny noty
na periferii města popíjejí industriální čaj
terária nepijí čaj poslední
leč mléko ve stružkách ve fresh corner
mateřské mléko zdroben mršiny terárií
orfeů hraješ pahýly bionické kořeny
všroubované do potkaních cest hraješ protetickou
louku zuřivě mačkáš tlačítka páčky vítr hlazení
déšť polibky slunce zavinovačka okno nehodící se
škrtáš ve všech kolonkách
fajfkou žádný křížek všechno richtig v pořádku
není vidět hermetické dveře
hermetický chodník přes nároží hermetickou benzinku
a ty jsi v sádře socho když se nehýbáš
není pohyb nic
na tebe nemůže strop nejrůznější bohové
nejrůznější eschaton rezne v kůlně venku
obnovuješ protitetanovku samozřejmě distančně
svěřuješ se mýdlu
,
umyj si ruce prázdno v hlavě v těle
v očích tvoje generace je před tebou když se otočíš
je před tebou stéká a voní rzí
hltej ji dav
se v louži pod dřezem pod sklenicí
se válejí metafory ty správné metafory
země za oknem dav
orfeů obklopen korouhvemi loučemi vidlemi dnes
se odtemnili přecházejí přepínají vyrazili s korouhvemi loučemi vidlemi
na benzinku na počátku všeho byla benzinka fresh corner
stružky obtékají pomníky sazenic psího vína terária
teatra chvíli zejí ideál pro mouchy
potkany a brouky potemníky teatrum roste
s člověkem který zná cestičky do středu
a ty orfee?
jakou máš strukturu?
jakou kalibraci?
jaký máš vztah ke svým souřadnicím?
jaký je tvůj povrch když užiješ mýdla?
,
z chodníku hledí oko bezdomovce slaně
mléčně žlutě louže z chodníku
hladí tvoje stopy z kdysi a úplněk
je nad chodníkem
a za dveřmi je opera
a za oknem výroční průvod bakchantek a orfeů vlajky
v srdcích motta pára jazyk na zdi z chodníku
hledí boží oko veršované bezdomovcem orfeem
se strupem v koutku
sítnice božího oka hledí z chodníku
kulhá ze strany na stranu se vyhýbá
plivancům veze tobě
už se bezdomovec k opuštění
vyhýbá
,
stojíš vedle
hloučků ty se baví ty si mají co říct a ty
stojíš vedle
na pleši úplněk a slunce
prší voda na páteři řeka kámen
prší déšť mizí ti koukáš na čas ve svatozáři
ty mě holka znejmilejší
úzkostlivě se bráníš vodě
ty mě holka ošidíš
mizí ti kámen
stojíš na kameni a řeka teče
kolem
bez tebe
hlavně se nenamočit
zbrkle zkoušíš všechny ty věci balón
ve tvaru svatozáře dáváš mu jméno stavíš vor
a chýši obděláváš poušť prsty hrabeš písek
přehrabuješ vodu
vydýcháváš zlatý kámen
tvoje generace v reflexních vestách tvé služby postává
pod oknem přímo uprostřed zpráv řeka
teče kolem a splachuje všechno