Skladbou Dominika Melichara se dostáváme do jiného světa. Je to svět jazyka, jeho rytmu, repeticí. Básník pracuje se slovy jako s oštěpy, jejich zvučnost létá okolo uší. Za každým slovním spojením je konkrétní obraz, který se dere do mysli. Skladba je imaginativní i meditativní, naplněná obrazy i úvahami. Antický mýtus, který je zde použit jako střed i rám, nám může sloužit jako opěrný bod pro čtení naší vlastní současnosti. Je ještě v tomto světě místo pro Orfea? A co znamená život?

Václav Maxmilián pro H7O (https://www.h7o.cz/…har)

Orfee,

(ukázka)

osiřelo dítě

o půl druhém létě

když už rozum bralo

na matku se ptalo přežrané

nebe konečně prasklo hladové nebe díra na zem

se snášejí zdehtované mršiny noty

na periferii města popíjejí industriální čaj

terária nepijí čaj poslední

leč mléko ve stružkách ve fresh corner

mateřské mléko zdroben mršiny terárií

orfeů hraješ pahýly bionické kořeny

všroubované do potkaních cest hraješ protetickou

louku zuřivě mačkáš tlačítka páčky vítr hlazení

déšť polibky slunce zavinovačka okno nehodící se

škrtáš ve všech kolonkách

fajfkou žádný křížek všechno richtig v pořádku

není vidět hermetické dveře

hermetický chodník přes nároží hermetickou benzinku

a ty jsi v sádře socho když se nehýbáš

není pohyb nic

na tebe nemůže strop nejrůznější bohové

nejrůznější eschaton rezne v kůlně venku

obnovuješ protitetanovku samozřejmě distančně

svěřuješ se mýdlu

,

umyj si ruce prázdno v hlavě v těle

v očích tvoje generace je před tebou když se otočíš

je před tebou stéká a voní rzí

hltej ji dav

se v louži pod dřezem pod sklenicí

se válejí metafory ty správné metafory

země za oknem dav

orfeů obklopen korouhvemi loučemi vidlemi dnes

se odtemnili přecházejí přepínají vyrazili s korouhvemi loučemi vidlemi

na benzinku na počátku všeho byla benzinka fresh corner

stružky obtékají pomníky sazenic psího vína terária

teatra chvíli zejí ideál pro mouchy

potkany a brouky potemníky teatrum roste

s člověkem který zná cestičky do středu

a ty orfee?

jakou máš strukturu?

jakou kalibraci?

jaký máš vztah ke svým souřadnicím?

jaký je tvůj povrch když užiješ mýdla?

,

z chodníku hledí oko bezdomovce slaně

mléčně žlutě louže z chodníku

hladí tvoje stopy z kdysi a úplněk

je nad chodníkem

a za dveřmi je opera

a za oknem výroční průvod bakchantek a orfeů vlajky

v srdcích motta pára jazyk na zdi z chodníku

hledí boží oko veršované bezdomovcem orfeem

se strupem v koutku

sítnice božího oka hledí z chodníku

kulhá ze strany na stranu se vyhýbá

plivancům veze tobě

už se bezdomovec k opuštění

vyhýbá

,

stojíš vedle

hloučků ty se baví ty si mají co říct a ty

stojíš vedle

na pleši úplněk a slunce

prší voda na páteři řeka kámen

prší déšť mizí ti koukáš na čas ve svatozáři

ty mě holka znejmilejší

úzkostlivě se bráníš vodě

ty mě holka ošidíš

mizí ti kámen

stojíš na kameni a řeka teče

kolem

bez tebe

hlavně se nenamočit

zbrkle zkoušíš všechny ty věci balón

ve tvaru svatozáře dáváš mu jméno stavíš vor

a chýši obděláváš poušť prsty hrabeš písek

přehrabuješ vodu

vydýcháváš zlatý kámen

tvoje generace v reflexních vestách tvé služby postává

pod oknem přímo uprostřed zpráv řeka

teče kolem a splachuje všechno