knihu Jana Sterna: Bestie a orgie a mojí: Kurzy umíráné.
Zvu Vás všechny srdečně.
Jiří Jírovec se narodil na Silvestra roku 1941. Již v mládí chtěl být přístavním povalečem. To podle písně o Jeníkovi z moravské vísky vyslaného do Hamburgu, aby se stal námořníkem. Posezení v krčmě trvající do sedmdesátky znělo jeho mladému uchu lákavě. Úsloví „Bez peněz do hospody nelez“ nutně vedlo k nápadu stát se penzistou, a tak se zabezpečit pro povalečství.
Autorův život se ubíral složitějšími cestami. Hodkovičky - chemie na Albertově - Spořilov, kde se v Ústavu fyziky atmosféry ČSAV plánoval umělý déšť - Geologie na Albertově - pro změnu rok v Kanadě - návrat na Geologii - pak Kanada tentokrát na 25 let - a v konečné fázi penze.
To vše probíhalo podle hesla Monty Python: „A nyní něco úplně jiného.“ V předpenzijním období, kdy se zaměstnání začne blížit nudě, se objevil internet a s ním možnost publikovat. Na počátku byly Britské a Parlamentní listy, LUK, který patří Unii českých spisovatelů, Nová republika Ivana Davida a Poznámky pana Bavora, toho jména pátého.
Péčí nakladatele Petra Štengla vyšla v roce 2017 kniha Mé přítelkyni. Z nepolitických textů pak v roce 2019 v tomtéž nakladatelském domě vznikl Sladký život. Na konci roku 2020 pak již jinde vyšly autorovy texty z let 2015–2020 nazvané Hrách na stěnu házeti.
Jiří Jírovec se jako penzista nedočkal kýženého lenošení, protože se mu otevřel svět publikování. To také není k zahození.