knihu Jana Sterna: Bestie a orgie a mojí: Kurzy umíráné.
Zvu Vás všechny srdečně.
Ve druhé polovině „divokých“ devadesátých let se etabloval jako výrazný básník a suverénní mluvčí
generace, jejíž dospívání se časově shodovalo s obdobím perestrojky a rozpadem Sovětského svazu.
Na začátku tohoto století se Žadan představil jako originální prozaik, autor řady povídek a několika
románů. Dále je pravidelným sloupkařem v několika ukrajinských periodicích (např. Tsn.ua), překladatelem
a editorem různých antologií, performerem, zpěvákem, spolupracujícím se skupinou Sobaky
v kosmosi, komentátorem politického dění, společenským aktivistou a neúnavným organizátorem
charkovského kulturního života.
Je autorem básnických sbírek Cytatnyk (Sbírka citátů, 1995), Heneral Juda (Generál Jidáš, 1995),
Pepsi (1998), Balady pro vijnu i vidbudovu (Balady o válce a rekonstrukci, 2001), Istorija kultury
počatku stolittja (Historie kultury začátku století, 2003), Maradona (2007), Efiopija (Etiopie, 2009),
Lili Marlen (2009), Vohnepalni j nožovi (Střelná a bodná, 2012).
Jako prozaik debutoval sbírkou povídek Big Mak (Big Mac, 2003, česky Fra, 2011). Mezi jeho další
prozaické sbírky patří Himn demokratyčnoji molodi (Hymna demokratické mládeže, 2006), Big Mak
2
(Big Mac
2, 2006) a kniha Big Mak ta inši istoriji (Big Mac a jiné příběhy, 2011).
Serhij Žadan je autorem tří úspěšných románů: Depeš Mod (Depeche Mode, 2004), Anarchy in the
UKR (2005) a Vorošylovhrad (2010). Jeho tvorba byla přeložena do řady jazyků. Kromě již zmíněné
prozaické sbírky Big Mac vyšly v českém prostředí fragmenty Žadanovy tvorby časopisecky (Host, Tvar,
Plav, iLiteratura.cz, Porohy a Psí víno) a ve dvou antologiích ukrajinské povídky: Expres Ukrajina
(Kniha Zlín, 2008) a Ukrajina, davaj, Ukrajina! (Větrné mlýny, 2012).