Ondřej Matěj je básník. Žije v psychiatrické nemocnici v Dobřanech. Jeho poesie není dokonalá ani čistá, ale je krásná – ne proto, že je v blázinci, ne, není vidoucí, je to čistý mistr švihlého pohledu na svět. Poesie není deníček pro shovívavé úsměvy – když toto píši, básník se odmlčel, všem blízkým, přátelům, editorům – ale ozve se, tvrdí. Přeju si, aby se ozval. Bylo příjemné volat si s básníkem, ale když se takovému bratru slova vydá kniha, tak se rázem propadne do ticha.