píše prózu a básně v próze. Základem jeho autorského rukopisu je živelné až automatické psaní, dialog s nevědomím, ironie a humor. Texty se projevují silnou metaforičností, která slučuje především erotické, náboženské a magické obrazy do proudů místy až barbarského myšlení, které je posléze podrobováno silné autorské sebekritice se zřetelem k jeho uměleckému působení. V občanském životě se Vaněk věnuje kulturním a novinářským projektům v oblasti duševního zdraví, které mají za cíl přemostit svět normality a šílenství. Vedl například literární dílnu pro lidi s duševním onemocněním, v letech 2015-16 spolu s Kateřinou Kováčovou, v letech 2017-18 spolu s Janem Škrobem. Z těchto iniciativ vznikl časopis Zámezí, jehož hybnou silou Vaněk byl a který editoval. V tomto časopise také příležitostně publikoval své texty. V roce 2019 mu vyšla prozaická prvotina Hra na život u nakladatelství Take Take Take. Kratší texty publikoval časopisecky například v literární revue Weles.