Ostrochin Vrábel / Bohuslav Vaněk-Úvalský
Restracher
Chmurututlumný hrůzykál

Poslední noc básníka Ostrochina Vrábela. V jeho kuchyni se scházejí mrtvé milenky, andělé na praxi, čerti, výklopné přístrachy i jeho vlastní mladší já – a nikdo ho nehodlá nechat v klidu. Účty předkládá rovněž Chanson-automat, hrůzný stroj na písně, vzpomínky a výčitky. Básník se brání tím, co mu zbývá: veršem, výsměchem a zatvrzelým „nikdykrát“.

Šibeniční songy, milostné ballady a groteskní výstupy se skládají v příběh o lásce, samotě, básnické pýše a umění odejít. Vrábelova poesie se stává černým kabaretem, faustovským účtováním i peklem, které po vás chce apku. Z básní a pozůstalosti upravil, zdramatizoval a chybějící místa dopsal Bohuslav Vaněk-Úvalský.

Libreto k muzikálu, který nikdo nebude chtít hrát.



Ukázky:

2. Mrtvá žena v mojí ložnici (milostná balada)

 

Zpěvák písní:

 

Mrtvá žena v mojí ložnici

vplétá si do vlasů hřebíček a skořici,

dopíjí zbytek mýho svařáku,

proč na prsty motá smotek tabáku?

 

Proč ta mrtvá žena nikdy nezvoní?

Proč přichází jen, když víno zavoní?

Proč vytahá halenky ze skříně?

Proč chová mrtvé kotě na klíně?

 

Proč do něj své prsty zarývá?

Proč si seschlé rty růží pokrývá?

Proč se ta žena vždycky spokojí

s kotětem u prsu – a kdy ho dokojí?

 

Ztracená, neživá, průsvitná, hrozivá,

zmatená, ztracená, ztrácená, zvrácená,

zděšená, děsící – tančící, ložnicí plující.

 

S mrtvou ženou v mojí ložnici

tvoříme zvláštní srostlou dvojici,

jak převrhne prázdnou sklenici,

říkám si – ach, ne.

 

Proč ta mrtvá žena v mojí ložnici

odloží kotě, rozepne suknici

a svlíká si napřed – ach, ne.

 

Halenku, šátek, punčochy,

podprdu, pásek – pro čuňčhochy

pohled leda vhodný je – ach, ne.

 

Kus za kusem u okna a u dveří

snáší se hadry, jak letní pápěří,

naposled plují kalhotky – ach, ne.

 

Mrtvá žena je zcela šílená,

ta činnost je ovšem cílená,

zakvílí:

 

Jedna z kajícnic, dříve zvaná Markéta:

 

Proč netopíš?

 

Sbor blažených pacholátek:

 

Ach, ne.

 

Zpěvák písní:

 

Ztracená, neživá, průsvitná, hrozivá,

zmatená, ztracená, ztrácená, zvrácená,

zděšená, děsící  – tančící, ložnicí plující.

 

Mrtvá žena v mojí ložnici

vyplétá z vlasů pošvatku a ostřici,

rozpatlá po rtech kontryhel –

 

Markéta:

 

Miláčku? Proč jsi ještě neumřel?

 

Zpěvák písní:

 

Ty jsi má neživá, ztracená, oddaná,

průsvitná, hrozivá, zmatená, ztracená,

ztrácená, zvrácená, zděšená, děsící –

tančící, ložnicí plující.

 

Ty jsi má –

 

Jedna z kajícnic, dříve zvaná Markéta:

 

promrzlá,

 

Zpěvák písní:

 

násilná,

 

Markéta:

 

oddaná,

 

Zpěvák písní:

 

kostnatá,

 

Markéta:

 

tápavá,

 

Zpěvák písní:

 

trochu zlá,

 

Markéta:

 

mámivá,

 

Zpěvák písní:

 

zmatená,

 

Markéta:

 

chycená,

 

Zpěvák písní:

 

zakletá,

 

Markéta:

 

prokletá,

 

Zpěvák písní:

 

marnivá,

 

Markéta:

 

ti věrná.

 

Já jsem tvá naštvaná,

 

Zpěvák písní:

 

hádavá, má mrtvá,

 

Markéta:

 

tvá milá,

 

Zpěvák písní:

 

bláznivá,

 

Markéta:

 

tvá milá,

 

Zpěvák písní:

 

neživá,

 

Markéta:

 

tvá milá,

 

Zpěvák písní:

 

tíživá,

 

Markéta:

 

tvá milá,

 

Zpěvák písní:

 

má věrná,

 

Markéta:

 

neživá,

 

Zpěvák písní:

 

má mrtvá,

 

Markéta:

 

zabitá...

 

Zpěvák písní:

 

Má mrtvá,

tak náhle mrtvá – zamilovaná...