Debutová sbírka Celé nekonečné dny brněnského básníka Oty Pfeifera není jen skupinou básní, ale příběhem, na který jako bychom koukali dírou v plotě. Příběhem o čase nekonečného čekání a nenacházení nebo jen letmého potkávání spřízněné bytosti – lásky. Na cestě, neznámo kam, někdy až magickou krajinou, v níž se zjevují prapodivní tvorové a přízraky. Takové cestě, kterou je třeba popsat nebo zakreslit do mapy, protože jsou na ní skrytá místa a tajné zkratky, kvůli nimž bychom se mohli ztratit. Pouť balancující na pokraji milostné a mysteriózní poezie.


Ukázka

Celý duben prší

ven chodíme jen kouřit

jinak ležíme doma

na otomanu u kamen

pijeme čaj

a střídáme se ve čtení

obrázkových knížek

o místních zvířatech

Někdy na chvíli usneš

a to tě pak můžu hladit ve vlasech

a přemýšlet o všech těch divných tvorech

Když se probudíš

koukáš kolem sebe a netušíš, kde jsme

Vždycky tě uklidním

že ještě stále doma