knihu Jana Sterna: Bestie a orgie a mojí: Kurzy umíráné.
Zvu Vás všechny srdečně.
Viki Shock je autorem desítky knih poezie a prózy, které si často sám ilustruje. V Půlnoční rapsódii přináší čtenářům literárně zpracovanou stovku snů za poslední čtvrtstoletí, obohacenou o několik koláží. Nočním sněním a jeho literárním zachycováním se intenzivně zabývali nejen surrealisté, ale též básníci jako třeba Ivan Diviš či Zbyněk Hejda, nebo Erben s Máchou. V případě Vikiho Shocka se jeví sen jako nanejvýš vhodné médium pro jeho autorský naturel. Sny nejsou zatíženy žádnou morálkou, ani přírodními či fyzikálními zákony, natož estetikou. Při jejich rekonstrukci není třeba ani žádné literární či literátské stylizace. To vše pasuje do poetiky tvůrce oplývajícího volnomyšlenkářskou fantazií i nedůvěrou ve velké příběhy. A tak jako by se na rubu autorovy „bdělé“ tvorby zrodily za noci desítky fantastických anekdot, surreálných grotesek, kapesních hororů, novodobých morytátů, městských legend, erotických féerií či jurodivých básní v próze. Autorovo alter ego v nich přebírá různé role, stává se bonvivánem, somnambulem, sprinterem, komikem němé éry, teroristou, sodomitou i prostomyslným bláznem. Čas se v těchto snových příbězích stává tekutým, prostor zaplňují nejrůznější představitelé fantastické fauny včetně kentauřice, mluvící kočky, ohnivzdorného kocourka Pětiočka či ptakopyska, kterého nosí Ivan Mládek jako čepici, atd., atp.
Ukázky:
Co vyprávěl vikomt Pyrélli o slavnostní večeři dávané na počest jeho nového erbu
„Začal jsem se před nedávnem budit ze spánku hrůzou, již mi způsobovala jistá utkvělá představa. Měl jsem strašlivý pocit, že padám z jakési vysoké věže střemhlav dolů a že se tím pádem zabiji. Na štěstí jsem byl těsně nad zemí zachráněn zvláštním způsobem, za který jsem nicméně vděčil jen sám sobě. Roztáhl jsem totiž křídla a vzlétl směrem k noční obloze na níž jasně zářil měsíc v úplňku. Ano, moji drazí přátelé, je to tak. Stal jsem se majitelem křídel. Podle jistých zvuků, které mě upoutaly, doletěl jsem na zvláštní místo, kde se scházelo několik mne podobných lidských okřídlenců. V tomto okamžiku jsem se vzbudil zpocen děsem. Konzultoval jsem tuto noční můru se svým stařičkým osobním lékařem, přičemž jsem se mu svěřil, že podobný sen se mi nezdál poprvé. Na to můj lékař pravil, že se zřejmě jedná o vampyrismus čili že jsem ve snách navštěvován upírem či možná celou skupinou upírů, kteří mne dříve či později zcela vyřídí. Jelikož věděl, že mám v rodokmenu mnoho loupeživých rytířů a jiných krvesmilných předků, domníval se, že se může jednat o některé z nich. Toto konstatování od člověka, kterému jsem plně důvěřoval, mě vpravdě téměř dorazilo. Vše se ale brzy vysvětlilo naprosto přirozeně. Jednou v noci jsem se opět probudil s tím strašlivým pocitem, že mám křídla a jaké bylo moje překvapení, když jsem je na svých zádech opravdu nalezl! Otevřel jsem okno a proletěl se noční tmou. Byl to nádherný zážitek. Lékařské konsilium, které se sešlo příštího jitra konstatovalo, že se jedná o netopýří křídla a jejich nárůst logicky doložilo. Jak dosvědčil můj blízký přítel baron Ypsilon, když jsem vloni společně pobývali v jihoamerických tropech, byl jsem kousnut tamním divokým netopýrem. Po týdenní horečce jsem se však zotavil a na drobné zranění dále nemyslel. Silný jed jihoamerického netopýra z čeledi vampýrovitých ovšem způsobil, že mě počala růst netopýří křídla. Hrůzné sny, které jsem pokládal za noční můry, mě tedy měly pouze připravit na můj přerod. Pravda, moji poddaní byli ze začátku poněkud vyděšení, když spatřili můj temný stín na noční obloze, ale jakmile se vše vysvětlilo, zvykli si na tuto mou novou podobu. Odrazilo se to pouze na tom, že mě nyní zvou vikomtem Vampyréllim, z čehož si ovšem těžkou hlavu nedělám. Nakonec mají vlastně pravdu, a z toho důvodu jsem se rozhodl přidat ke svému starému rodovému erbu, na němž, jak dobře víte, je obří mísa kaše s medem, sympatického netopýra s vavřínovým věncem na hlavičce ukusujícího z této pochutiny. A nyní mne prosím omluvte, přichází totiž hodina, ve které se každodenně vydávám proletět nad svým panstvím.“
Po této velkolepé řeči se vikomt Vampyrélli uklonil, přešel k otevřenému oknu a odletěl směrem k Měsíci, doprovázen mohutnými ovacemi a výkřiky: „Bravo, bravissimo!“ z hrdel přítomných hostů. Opravdu není nad to, stát se netopýrem!
---------------------------------------------------------------------------------------------------
Na zámku v přízemí se koná menší slavnost. Je slunečný den a prosklenou stěnou proniká k nám dovnitř příjemné teplo. Procházím se, v jedné ruce se skleničkou šampaňského, v druhé ruce s chlebíčkem a žvaním s přítomnými hosty. Několik se jich seskupilo kolem kočky, kterou hladí a drbou a všelijak na ni žvatlají jako malé děti. Pravda, je to sice nádherný exemplář, navíc jsem nikdy neviděl obyčejnou kočku domácí s takovým zajímavě skvrnitým kožíškem, ale nic se nemá přehánět. Všichni ti slaboduší a infantilní jedinci kolem ní utvořili úplnou hradbu těl, takže ji není vůbec vidět, zato je slyšet její rozmazlené vrnění. V okamžiku se však mění na mohutné zařvání pralesní šelmy. Všichni najednou zděšeně odskočili od středu jejich dosavadní pozornosti a koukám, že uprostřed místnosti stojí dospělý leopard. Má nebezpečně otevřenou tlamu, prská a řve. Teď se rozmáchl tlapou po nejbližších hostech, kteří jen taktak uskočili a sálem projel zděšený výkřik davu. Několik duchapřítomných lidí, mne nevyjímaje, běží ke dveřím, otvíráme je a utíkáme ven přes nádvoří. Prosklenou stěnou vidíme, jak si leopard „pohrává“ s opozdilci. Tu zasadí ránu tlapou do vazu, tam se zakousne do nohy, onde zase do ruky či do hrdla a tak podobně. Krev cáká na sklo, řev obětí i predátora je slyšet zcela jasně až k nám. Jeho smrtící dech orosil sklo. Vypadá to, že bestie právě objevila otevřené dveře a chce se jí na čerstvý vzduch. S výkřiky: „Zachraň se, kdo můžeš! Hic sunt leopardes!,“ obracíme se k ní zády a běžíme ostošest k vratům protější budovy. Bleskne mi hlavou, kde se tam ta bestie vlastně vzala, ale to už tak asi bývá, že kdo si příliš dlouho hýčká kočku, ten nakonec prchá před leopardem.
Host 2/24
https://www.h7o.cz/clanky/13842-sny-jako-groteska
Reflex:
Interview pro Literární klub Krajských listů: